Jdi na obsah Jdi na menu
 


O radosti

26. 8. 2017

Umíme se radovat?

Napadlo Vás někdy, kolikrát jste měli radost, třeba za poslední týden? Jak často říkáme: ,, No to mám ale radost.´´ , nebo ,, To mi udělalo radost. ´´ Umíte dělat radost druhým? A umíte ji udělat sami sobě? Co když jsou na světě lidé, kteří radost neznají, nebo vůbec nepoznali?

Jak vlastně radost vypadá? Je to pocit, pomíjivý pocit, který cítíme, když nám nic neschází, nikdo nechybí, někdo pro nás něco pěkného udělá, nebo my sami pro sebe uděláme něco příjemného. (tedy to je můj popis, každý má určitě svůj vlastní).

Co je podle mě nejdůležitější, je vidět radost. Přijmout ji, vnímat ji a hledat ji ve všem, co děláme, v každé věci, činu, okamžiku. Věřte, že vše se potom promění a promění to i nás samotné. U každé práce bychom si neměli říkat MUSÍM, ale CHCI. Ať už je to zaměstnání, domácí práce, boj s nemocí, prostě cokoliv. Když budeme chtít, půjde to samo a budeme z toho mít radost nejen my, ale i lidé kolem nás.

Oplácet radost, je také důležité. Neoplacený pocit radosti může zmizet a nikdy se nevrátí. Proč by pro Vás někdo dělal něco, za co nejste rádi? Ti druzí to nepoznají. Jako vyrábí radost oni nám, musíme ji vyrobit i my pro ně. Dokazuje to to, že na nás myslí, když nám dělají radost. Něco nám koupí, udělají, pomohou, nebo něco hezkého řeknou. A jak jim to můžeme oplatit? Můžeme udělat to samé, nebo někdy stačí i málo a tím málem může být prostý úsměv, nebo slova ,,děkuji ti,,.

Rodičům dělají radost děti, prarodičům vnoučata, přátelé si dělají radost mezi sebou, a nemusí to být hmotné věci. Hezky si popovídat, posedět u jednoho stolu, být prostě spolu, zasmát se a podělit, o své zážitky. To bohatě stačí na budování radosti. Radost by se měla tvořit a šířit dál, protože jí na světě není nikdy dost. Mívám i pocit, že je jí málo a rychle se vyčerpá.

Falešná a neupřímná radost je nejhorší. To ona brání tvorbě radosti od srdce a lidé pak už nemají chuť dělat nějaké radostné věci, jak pro sebe, tak pro lidi kolem. Všechno začíná u nás, v našem srdci a naší vůli. Musíme se umět radovat, radost přijímat a teprve pak můžeme dělat radost druhým. Říkám RADOST, ale pod ní se toho mnoho skrývá. Může to být pomoc, vyslechnutí, podpora, nebo již zmíněný úsměv a další. Právě tyto věci (nebo spíše naše úkony) radost vytváří a přináší k druhým lidem, kteří by nám ji měli opětovat.

Bojím se, že na světě už moc radosti není. Co když se úplně ztratí? Války a boje, vraždy a zločiny, loupeže a násilí - co když nám všechnu radost seberou? Jakmile nám zmizí radost ze života, nebudeme se umět radovat, i kdyby se kolem nás děly ty nejveselejší věci. Všechno pramení v nás. My se musíme umět radovat. Musíme mít rádi náš život, sebe, své nejbližší a lidi kolem. Mít rádi to, co děláme, co jsme udělali a dělat budeme. Mít rádi místo, kde žijeme, byt kde bydlíme a vše, co je kolem nás. Jasně, nejsou kolem nás POUZE radostné věci. To ovšem neznamená, že naše radost přestane existovat.

Starejte se o to, co máte rádi a nenechte své (byť i malé) radosti zmizet.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář