Jdi na obsah Jdi na menu
 


K zamyšlení

23. 8. 2017

Všechno plyne

Seděla dívka na břehu řeky. Bledá, slabá a osamělá. Seděla u vody, a přestože uměla plavat, bála se do ní vlézt. Jako by ji pouhá kapka měla rozpustit či jinak ublížit. Ani ruce by do vody neponořila, jak se bála. Ostatní lidé byli v řece. Potápěli se a pluli. Volali na dívku, aby se k nim přidala. Ale ona nešla. Nemohla.

Řeka je život. Proplouváme každým dnem. Někdy v klidu plujeme, jindy se topíme ve velkých vodách. Nevíme, co nám řeka přinese. Stále teče, plyne a každým okamžikem se mění. Unáší nás neznámo kam, až jednou doplujeme do společného přístavu. Je to dlouhá plavba. Naplňuje ji tolik věcí, se kterými se musíme vypořádat, aby nás nepotopily. Musíme proto umět plavat (žít).

Nemoc je jako rybář. Zaháčkuje nás a vytáhne z vody ven. Je těžké vymanit se z jejích sítí. A i když se nám to povede, přeci jen neskočíme do vody zpět. Přešlapujeme na břehu a ptáme se sami sebe, zda ještě umíme plavat. Já osobně jsem ten pocit měla. Co když se utopím? Nebylo by lepší zůstat na suchu, v té bezpečné síti? Mezitím mi ale všechno uplave. A co všechno? Můj vlastní život.

Řeka na nikoho nečeká. Žene se stále stejným proudem. Chtěla bych se plavit s ostatními a umět zas vším proplouvat. Na suchu to nikoho nebaví. Již jsem namočila ruce a nohy. A nic se mi nestalo. Čekám, kdy se ponoří zbytek těla. Nechám se zas unášet proudem, proudem života. Ať si nemoc usychá na břehu. Já se vracím do svých vlastních vod.

Mnoho věcí řeka odnesla, neznámo kam. Některé už nikdy nedoženu, ať mám loď seberychlejší. Ale mohu si počkat na ty, které připlují. Budou úplně nové a bude jich ještě dost. Ale nesmím se bát, že mě potopí. Musím si na ně počkat, těšit se a věřit, že všechno, co připluje, mi neublíží. Právě naopak. Ať připlují dobré nebo špatné věci, všechny se hodí. Velká voda mě semele a jiná zas poponese o kousek dál. Ale tak to má na své plavbě každý.

Plujme klidnými vodami našeho života, bez strachu a spěchu. Vnímejme vše kolem nás. Voda to odnese a mi budeme litovat, že jsme to nechali odejít. Zastavte se v každém přístavu a užijte si všechno, co v něm najdete. A pak v plné síle plujte zase dál. Dál, až za obzor.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář