Jdi na obsah Jdi na menu
 


14.10.

14. 10. 2017

Zvednu hlavu od knížky, podívám se před sebe. Venku je už tma. Páni, musela jsem si číst pěkně dlouho. Haló, je tam někdo? (ptám se sama sebe) Jako bych tu byla a zároveň nebyla. Sedím na posteli, živá, z masa a kostí. Dýchám, hledím před sebe, mohu se zvednout a jít, když budu chtít. Jak je to však možné ? Proč se to děje? A proč to skončí? 

Takové myšlenky budete mít, když nebudete spát, správně vyživovat mozek a tělo, a dovolíte negativním myšlenkám, aby vám z hlavy vyhnaly ty pozitivní. Nedoporučuji. 

Už je zase tma. Jsem docela unavená. Za chvíli půjdu spát. Proč, ale, proč? No přece, abych si odpočinula. Nabrala sílu na další den. Mohla zase fungovat. ( hmm, aha, aha). A kolik dní to tak ještě budeš dělat, nevíš? No to tedy vážně nevím. A proč mám sakra vůbec tendence to počítat?

Bacha, auto! Málem tě to zajelo, musíš dávat větší pozor. Zamyslela jsem se. A nad čím prosím tě? Já nevím. Jen tak se mi něco honilo hlavou. Mé tělo jde dopředu, hlava ale stojí. Je stále na jednom místě, na mrtvém bodě, myslí na to, co bude někdy / kdysi / dávno / brzo a je tak mimo, že si nevšimne ani toho auta. Ani to vám nedoporučuji. 

Jak bych to jen vysvětlila? Začnu asi tím, že nejsem blázen, i když to tak ze začátku vypadá. Mám jen bláznivé myšlenky, které odněkud přichází (nevím odkud), vyhání z hlavy ty hezké (nevím kam) a usadí se mi v hlavě (nevím proč a na jak dlouho). Co je na tom nejhorší? Vím, jak udělat hezkou myšlenku. Nevím ale, jak ji udržet v hlavě, ani jak ji ubránit před těmito myšlenkami.  Bylinky? Čaje? Léky? nebo něco silnějšího?  (NO TO SNAD ANI RADŠI NE)

Věříš, nebo nevěříš? A čemu? Čemukoliv... Sama sobě, smyslu života, tomu, co děláš, tomu, kam míříš, tomu až ... Co až? No přeci až... Ne neříkej to, nemohu to slovo ani slyšet. 

Ticho, zatracené ticho. A k tomu ještě ta pitomá tma tmoucí. Kolik je hodin? Půl jedenácté. Ach jo. Už aby bylo ráno. Já už chci vstávat, nechci tu jen tak ležet, v tom tichu a koukat se do tmy. Tak zavři oči. To ani náhodou. To je jako kdybych....

 

Tímto článkem nechci děsit, strašit, lekat, nebo cokoliv jiného. Jsou to jen myšlenky, fráze, pocity, které musely ven a já se je pokusila dát, do trochu lepší podoby. Neužívám žádné léky, alkohol, drogy, nebo jiné látky, které by mi způsobovaly tohle. (píši to jako upozornění, jelikož nevím, co vás může napadnout). Ale zase je smutné, že je to realita. Protože kdyby se tohle dělo lidem ve stavu PO použití něčeho, byli by všichni čistí jak lilie. 

Co vám k tomu mohu říct? (upřímně) Nenapadá mě nic. Snad jedině, myslete pozitivně. Stůjte si na svém. Nenechte se vyřadit ničím / nikým / nikdy ze hry, ať se kolem vás děje cokoliv. Věřte sami sobě a tomu co děláte. Dělejte co se vám zachce, bez ohledu na to, kolik je vám let, jaká je doba, co na to řeknou lidé kolem. Vy jste vy, jste tady a teď, chcete dělat tohle, protože se vám to líbí, a ať to vypadá jak chce, dělat to budete a ostatní se můžou třeba po...

Opět nikoho nenabádám v nelegálním a trestným činům, aby si to někdo nepřeváděl. Mám tady namysli to, co se děje ve vaší hlavě. Co si přejete vy sami a ne vaše práce, váš šéf, váš soused a spol. Vy jste samostatná jednotka, jste tu sami pro sebe a zároveň pro někoho. A najít mezi tím nějaké spojení, nějaký nádherný a dokonalý kompromis - to je velký ořech. A kdo ho rozlouskne, najde smysl života. 

( ovšem nejdřív musíte najít louskáček )  wink

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

14.10.

Iveta,14. 10. 2017 21:14

Zkouším, jak to funguje. :)

Re: 14.10.

Petr,15. 10. 2017 12:50

A soudě podle toho, jak se cítím, to funguje ;-) jen malý postřeh. Krom louskáčku a ořechu je zapotřebí i strom na kterém vyroste. Na to spousta lidí zapomíná, že před vychutnáním plodu je potřeba péče a trpělivost, než vše uzraje jak má.